Vlčí špic

Od začátku organizovaného chovu před více jak 100 lety se vzhled vlčího špice v podstatě nezměnil a zůstal takový, jakého ho vytvořili němečtí statkáři, kteří potřebovali psa schopného bez problémů překonat zimy v severním Německu a zároveň co nejvíce bezúdržbového. Samozřejmě byla trochu prošlechtěna srst, která dnes vypadá o něco lépe a nejvíce se změnila výška, tehdejší vlčí špic byl ve velikosti dnešního středního špice, tedy v kohoutku asi 35 cm.

Vzhled vlčího špice určuje hlavně jeho srst. Všichni němečtí špicové mají dvojitou srst: dlouhé, rovné, odstávající pesíky a krátkou, hustou, vatovitou podsadu. Podsada narůstá hlavně na zimu a díky ní je pes schopen být celoročně venku a bez problémů snese i největší mrazy. Srst je samočisticí. Pročesává se jednou týdně, důkladné učesání stačí jednou měsíčně. Denně se doporučuje česat pouze na jaře, kdy vylínává podsadu, ovšem je to spíše z toho důvodu, že je lepší mít tuto podsadu v hřebenu než na podlaze.

Hlava, uši, přední strana předních i zadních končetin, také jejich dolní polovina a tlapky jsou osrstěny krátce a hustě (sametově). Toto je velmi praktické, protože na krátké srsti na čenichu nezůstávají žádné zbytky jídla a krátce osrstěnou dolní polovinou nohou stačí i v největším blátě otřít mokrým hadrem a pes může jít do domu, aniž by všude zanechával stopy. Zbytek těla je porostlý dlouhou a bohatou srstí. Krk a ramena pokrývá hustá hříva. Zadní stranu předních končetin porůstají pěkné praporce, zadní končetiny od zádi až po hlezenní kloub jsou obrostlé bohatými kalhotami. Ocas je bujně osrstěný.

Povahu vlčího špice utvářely generace německých statkářů. A jakého psa asi tak ke hlídání statku potřebovali? Samozřejmě takového, který se netoulá hodiny po lese (to by toho asi moc neuhlídal), ohlásí každou cizí osobu (vždyť zvonky tehdy nebyly), ale neštěká zbytečně (to by se asi statkář brzo naštval), také který nezakousne všechno živé na dvoře nebo nezničí statkářce zahrádku a který nevyžaduje neustálé příkazy od člověka, ale pracuje samostatně.

A přesně takový je vlčí špic i dnes. Je stále ostražitý, nic mu neujde, ale štěká opravdu jen když je důvod, je živý a stále veselý. Je mimořádně fixovaný na svojí rodinu, vždyť na statku býval stále v centru dění, tudíž se absolutně nehodí pro trvalé držení v kotci.

Je velmi učenlivý a lehce vychovatelný. Toto ovšem platí, jen pokud je jeho výchova důsledná, protože je také zároveň hodně samostatný a sebevědomý. Je to pes se silnou osobností a cokoliv zanedbáme v mládí, těžko jej budeme v dospělosti učit. To vyplývá z toho, že nikdy nepracoval podle příkazů člověka jako třeba ovčáčtí psi, ale hlídal zcela samostatně. Hlídání má vrozené a není třeba ho to učit. Dobře si rozumí s dětmi i s domácími zvířaty.
Pokud je správně vychovaný a umí alespoň základní povely, může bez problémů chodit na volno i v přírodě, protože jeho lovecký pud je velmi slabý.

Dnes se s ním samozřejmě dají provozovat i různé psí sporty. Některé jsou pro něj méně vhodné a jiné vhodnější. Z těch méně vhodných je to nejspíš agility, kde díky své tělesné konstituci nebude dosahovat rychlosti ovčáckých psů jako je např. border kolie, ale bavit ho to určitě bude. U služebního výcviku bude mít pravděpodobně problém s obranami, protože špic má zafixováno, že do lidí se nekouše. Ale je spousta zkoušek bez obran, které s ním lze složit, včetně záchranářských a stopařských. Velice vhodný je pro něj tanec se psem a určitě by ocenil i dogtrekking, protože procházky v přírodě přímo miluje. Ale protože to je pes, který nějaké speciální zaměstnání přímo nevyžaduje, bude úplně spokojený, když mu dopřejete každý den procházku a budete se mu chvíli věnovat a samozřejmě mu umožníte být s rodinou.

Vlčí špicové nejsou přešlechtění, takže netrpí nějakými zvláštními chorobami a dožívají se v dobrém zdraví až patnácti let, takže v něm budete mít společníka na opravdu dlouhou dobu.

Zdroj: https://assil.sweb.cz